Zlato
Touha po zlatě vedla k objevování a poznávání světa, vedla po věky tisíce lidí k tomu, aby hledali vytoužený žlutý kov v nejrůznějších podmínkách, a dala jim možnost získat významné geologické poznatky obecného charakteru. Tak byla objevena obrovská naleziště vzácných prvků a nerostů - uranu, wolframu, pyritu, antimonitu, barytu, fluoritu, cínovce, scheelitu a mnohých jiných. Je zajmavé, že mnohá z těchto nalezišt neměla tenkrát žádný praktický význam a lidstvo si uvědomilo jejich cenu teprve po desetiletích.
Pozdržme se jen krátve u několika nejzajímavějších okamžiků z historie zlata: u prvních etap, kdy vstoupilo do života nejbohatších a nejkulturnějších zemí minulosti.
V dávných dobách bylo zlato zbožnováno, což zdůraznuje jeho zvláštní postavení mezi ostatními kovy, minerály a horninami. Například pro Egypťany byl Hór (zboštěný vládce Dolního Egypta) a pro Řeky Élektor čili Hélios zároveň bohem Slunce i bohem zlata. Egypťané nazývali Slunce "Velký kotouč třpytivého zlata", čímž tedy staveli zlato nad Slunce. A ještě později označoval alchimistický znak zároveň zlato i Slunce.
Z mnoha historických údajů vyplývá, že naleziště zlata zpravidla objevovaly a těžily národy usedlých zemědělců, nikoli národy kočovníků. První, a tedy nejstarší ozdoby byly u všech národů stejné: Představovaly je male valounky zlata někdy nepatrně opracované. Jak se vyvíjela technika a obecná kultura, začala se zlatá zrna kout dohromady a ze získaných kovových plátků se vyřezávaly nebo vytepávaly figurky, jindy se zhotovovaly náhrdelníky apodobně. Lidé se postupně naučili zpracovávat zlato ve všech zemích, ale prioritu v jeho objevení a zpracování má přece jen Egypt. Lze tvrdit s téměř naprostou jistotou, že právě Egypťané objevili zlato hned po mědi a záhy se naučili využívat je k výrobě ozdob a předmětů denní potřeby. Bylo to přibližně 4500 let před n. l. (podle jiných údajů však 6000 a dokonce 10 000 let před n. l.).